Zataženo až deštivo.

Havranní kolonie, sysli, dudci, jiřičky, břehule, krávy, ovce, netopýři, nádherný výhled na Fagaraš.

Sraz byl v 9:45 na Hlavním nádraží. Odtud jsme vyráželi do Brna, kde jsme měli vyfasovat lodě. Zdálo by se, že se ještě nelze dosíci zajímavých situací, ale Tomáš sháněl v okolí Hlavního nádraží struny na mandolínu (úspěšně doběhl na Jungmanovo náměstí a zpět v rekordním čase. Kapitánův dodatek: na nástroj je nasadil hned po příjezdu zpět do Prahy), Miki si zapomněl veškerá eura a doklad o pojištění, Roman svou červenou kšiltovku, takže v Brně věnoval největší úsilí zakoupení nové, což se během několika minut zadařilo. Na završení si při přebírání lodí zlomil Kéma zub.
V autobuse jsme nejprve absolvovali první noc, okolo půlnoci jsme byli na maďarsko-rumunské hranici. Začínalo pršet, ale vypadalo to, že dešti ujíždíme. Celá trasa: Brno - Kúty - Bratislava - Rajka - Budapest - Szeged - Arad - Deva - Sibiu - Brašov - Ploesti - Ursiceni - Yalomita. Cestou jsme stavěli jen na krátké efektivní přestávky vyplněné protahováním, všelikými potřebami a jednou i střelbou z praku. V Sibiu jsme měnili peníze, někteří se poprvé střetli s rumunskou realitou.
Takřka před cílem jsme projížděli jakýmsi městečkem kde se právě producírovala hromada svatebčanů. Protože ulička byla úzká a autobus se nevešel, nezbývalo než hodit překážející Dacii o metr vedle (za velikého údivu podnapilých svatebčanů - naštěstí si nevšimli nalomeného blatníku) a už jsme jeli dál. Utábořili jsme se na velké planině u řeky Yalomity, někteří z nás vyrazili do havraní kolonie, někdo do vsi, někdo k řece. V noci nejprve tábořištěm mezi stany projel traktor a po něm dorazila skupinka Rumunů s nebohým Frantou a voláním "We aar frends, nouproblem, jor frend is drank" se dožadovali pozornosti.